Rudi Koval je absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (2019), studoval v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla (2015-2019) a intermediálním ateliéru Jiřího Příhody (2013-2015), v roce 2016 studoval na Middlesex University London, v současnosti pracuje pod značkou unconductive trash s Michalem Pěchoučkem.
Diplomový projekt VOLNO / PRÁZDNO, 2019
Diplomová práce je založena na obrazech, jež byly dělány s vědomým postojem k vizuální lhostejnosti, pomocí odosobněného (nezúčastněného) procesu malby.
Jsou dány čtyři obrazy 130x130 cm a zvoleny dvě barvy (červená a černá). Na každém z obrazů jsou aplikovány pouze dvě barvy na dvou místech v rozích. Vždy tak, aby se dané místo a barva neopakovaly. Barvy a rozměry pláten byly vybrány čistě na subjektivním principu. Ovšem na základě provádění jakéhosi pokusu, jsem musel dodržet stejné rozměry plátna a typy barev. Tím začíná a končí má jediná spoluúčast na procesu malby. Jedná se o velmi jednoduché schéma, kdy celý proces jen zahájím. Obraz je položen na podlahu, jež má vlastní vlastnosti rovnosti apod. Aplikace barev probíhá svévolně - pomocí vzlínavosti, tedy schopnosti látek vést kapalinu vzhůru (proti směru gravitačních sil) působením kapilárních sil. To vše za pomocí dvou srolovaných papírových utěrek, jež byly nasměrovány na plátno. Omezení plyne jen z objemu ředěné akrylové barvy. Dva obrazy byly v rámci pokusu během procesu navlhčeny a dva nikoliv. Všechny možné proměnné se pak podepíší na konečném stavu. Čas procesu je určen uschnutím obrazu.
Jednoduchost formy, základní barevnost a záměrná absence expresivního obsahu pojí částečně dané obrazy k minimalismu. Ano, účelem je, aby byly obrazy vnímány tak, jaké jsou, ne jako vyobrazení něčeho jiného. Rušení hranic mezi uměním a skutečností mi je taktéž sympatické a proto obsahují minimální stopy osobního přístupu či sebevyjádření mne jako umělce. Je to snaha se oprostit od subjektivity a obsahové roviny. Ale na druhou stranu se nesnažím vyprovokovat aktivní účast diváka, anebo působit impozantními rozměry. A hlavně se nesnažím obracet pozornost na okolí díla vystaveného v galerii spíš než na dílo samotné, ale na prázdno místnosti a mé volno vně – během procesu svévolné malby.
Vše přicházelo postupně a přirozeně. Já, s vědomím nemožnosti se zcela oddělit od díla jsem přistoupil ke kompromisu, jenž je tichým a pokorným výsměchem světu. Celkové provedení vzniklo bez většího zájmu o nějakou vyšší estetiku všeobecně. Je to takový soubor pokusů, odmítající interpretaci, neboť se v ní vždy projevuje osobní přístup. Tento posun od vizuálního zobrazení ke konceptu v sobě obsahuje jistou tenzi mezi intelektuální a manuální pozicí. I přes prvek náhody či nevědomosti, jak daný obraz dopadne, jsem stále iniciátorem procesu, avšak nejsem ten, který by se snažil vnést do malby přesnost a fyzikální exaktnost. Toho dosahuji tím, že zapomenu na svou manuálnost a přenechám vše na kapilaritě a gravitaci.
Snažím se nezastávat nějakou pozici, i když je to nemožné. Podobně jako Marcel Duchamp zastávám antiumělecký postoj neboli nevěřím na tvořivou funkci umělce. Předmětem mé diplomové práce je statický obraz pohybu. Pohybu, jež je abstrakcí – dedukcí formulovanou uvnitř obrazu. Ale také se jedná o filosofický přístup a akci. Ačkoliv vím, že minulost nelze zcela odříznout, snažím se svým způsobem osvobodit od malířsko-zobrazivé tradice. Využívám sice částečně náhody jako prostředku proti logické realitě, ale v samotném důsledku je konečné „dílo“ v něčem exaktnější či fyzikálně pravdivější než by se na první pohled mohlo zdát.
Výsledek této „neestetiky“ neřízeného procesu tvoření obrazu může vypadat chtěně, avšak vůbec tomu tak není. Je to svým způsobem protest proti odpovědnosti za obraz. Proces vzniku díla je jakousi akcí, která probíhá bez diváka, ale i bez umělce. Kvalita díla je obsažená v nekreativní každodenní činnosti autora ve světě banalit, která probíhá během samotného procesu bez jeho přičinění. Děje se něco během něčeho jiného, ale ať už by někdo o tom věděl, tak by nic neviděl a to vede k novým myšlenkám a otázkám. Aneb nicnedělání jako vrchol kreativity.
PRÁZDNO / VOLNO, část 1, 2019, akryl na plátně, 130 x 130 cm
PRÁZDNO / VOLNO, část 2, 2019, akryl na plátně, 130 x 130 cm
PRÁZDNO / VOLNO, část 3, 2019, akryl na plátně, 130 x 130 cm
PRÁZDNO / VOLNO, část 4, 2019, akryl na plátně, 130 x 130 cm
Pohlédněme například na typického současného malíře, tedy na jeho tvorbu i s nutkavou otázkou, je li tento pohled vlastně možný, protože nikdo přesně neví, za jakých podmínek tento umělec tvoří. On totiž nikdy nikomu nedovolí, aby jej sledoval při práci, dokonce ani vlastní kočce. Je tak chudý, že si nemůže dovolit vlastní ateliér, tak doma v malém pokoji maluje obří plátna, s nimiž díky mimořádné obratnosti dokáže projít všemi dveřmi, prožívajíc svou tvorbu skutečně vážně, aniž by si přál, aby se o tom vědělo. Kdybychom šli dále po stopách takového individua, zajisté bychom shledali, že obětuje mnohé z toho, co okolí spojuje s pojmy krása nebo výjimečnost umění, jen proto, aby se soustředil na hru, o jejichž pravidlech zarputile nikomu nic neprozrazuje. Nechce, aby umění bylo chápáno jako bažina námětů, do kterých lidé tak rádi zabředávají, aby je následně náš umělec ochotně vytahoval zpět do zahrad osvobozené nicoty. Pro své dílo vyžaduje pozornost nejen ničím nerušenou, ale přímo absolutní, proto jakákoliv podpora této pozornosti, pokud má být skutečným absolutnem, není vítána. Hodnota jeho díla spočívá v tom, že je vytvářeno. Je to věc sama o sobě. Věc jako zákon v době míru. Proto výhradně daleko daleko od slov. Slova jsou pro něj krvácejícím vojskem na bitevním poli. Popisovat nebo dokonce vysvětlovat obraz pokládá za zločin a když ho přinutíme obraz popsat slovy, má nutkání jej zničit. Je na ostatních, aby si našli své významy sami, jak sám říká. Anejlépe, ať přijdou na významy, které jsou lepší, než by vymyslel on sám. Anebo se může takovému umělci stát, že jeho konkrétní obraz nemá vůbec žádný smysl, je to prostě jen dutý znak a mlčenlivý princip. Dílo ohlodané vnějším světlem, tedy jistý druh sebepoznání, může mít buď katastrofální následky, nebo naopak člověku otevře cestu k dobrovolnému ukončení vlastní tvorby, jak sám říká.
výstava 21.25 v galerii 35m2, 10/11 - 1/12/2017
vybraná díla
No. 3, 140 x 140 cm (akryl na plátně)
No. 4, 140 x 140 cm (akryl na plátně)
No. 5, 140 x 140 cm (akryl na plátně)
No. 6, 150 x 180 cm (akryl na plátně)
No. 7, 140 x 140 cm (akryl na plátně)
No. 14, 150 x 200 cm (akryl na plátně)
No. 15, 150 x 220 cm (akryl na plátně)
No. 16, 150 x 180 cm (akryl na plátně)
No. 17, 50 x 75 cm (akryl na plátně)
No. 18, 150 x 180 cm (akryl na plátně)
© 2019 Rudi Koval
